Cesta 121 a sestry Boromejky pomáhají společně
Ještě tomu není ani rok, co Kongregace Milosrdných sester sv. Karla Boromejského změnila vedení své nadace, které tuto organizaci kompletně obléklo do nového kabátu. Základním cílem těchto změn bylo nejen nadaci zmodernizovat, ale především rozvinout její aktivity a zároveň přiblížit lidem samotnou činnost sester, jejich život a poslání, což se i díky novým médiím úspěšně daří. Koncem května Nadace sester Boromejek zároveň oslavila 29 let od svého založení.
„V nadaci došlo k pěti klíčovým změnám. Tou nejviditelnější je přejmenování nadace. Již se s námi tedy nebudete setkávat pod názvem Nadace Dobré dílo sester sv. Karla Boromejského, ale najdete nás jako Nadaci sester Boromejek. Komunikace této značky je tak mnohem jasnější a přehlednější,“ řekla Veronika Kimmer, předsedkyně správní rady Nadace sester Boromejek. Téměř po 30 letech také došlo ke změně sídla i kanceláře nadace a bylo vytvořeno nové logo, které tuto organizaci identifikuje již na první pohled. „Zároveň jsme vytvořili nové, moderní webové stránky: www. nadacesesterboromejek.cz, kde jsou o nadaci k dispozici veškeré informace. Jsme aktivní i na sociálních sítích, především na Facebooku a Instagramu,“ dodala Kimmer.
Hlavním mottem nadace je: „Podporujeme ty, kteří se rozhodli pomáhat,“ což zahrnuje jak instituce, které nadace podporuje hmotně či finančně, tak sestry a jejich činnost. „Nadace byla založena před 29 lety s hlavním cílem podporovat a rozvíjet boromejská zařízení a následně se k tomu přidaly i další aktivity, na což jsme navázali. Snažíme se aktivněji spolupracovat s dárci, vytvářet vlastní projekty a spojovat se s dalšími organizacemi, abychom mohli pomoc potřebným sdílet,“ uvedla Kimmer, která nezapomněla zmínit ani klíčovou aktivitu, které se nadace věnuje již roky. „Chceme i nadále rozvíjet sociálně–ekologický projekt, který jsme nazvali Hangáry Goretti, na počest sestry Goretti, která ho vybudovala. V těchto hangárech provozujeme nábytkovou banku a půjčovnu kompenzačních pomůcek,“ doplnila předsedkyně. „Spolupracujeme s mnoha organizacemi, prostřednictvím kterých pomáháme vybavovat ubytovací zařízení rodinám či jednotlivcům především v hmotné nouzi, ale také zde realizujeme materiální sbírky nyní například pro lidi postižené válkou na Ukrajině,“ vysvětlila sestra Kristýna, koordinátorka projektu Hangáry Goretti
Hangáry Goretti a Cesta 121
A právě Hangáry Goretti byly základní vstupenkou ke spolupráci mezi Nadací sester Boromejek a Cestou 121. Boromejská nadace totiž vypsala, hned na počátku válečného konfliktu na Ukrajině, výzvu finanční pomoci a sbírky materiální pomoci pro ukrajinské uprchlíky. „Pomáháme tam, kde je třeba. Naše povolání je zaměřené na potřebné a trpící, a to bez rozdílu národnosti, barvy pleti či politické příslušnosti. A válka plodí utrpení, což dokazují i příběhy, se kterými k nám lidé z Ukrajiny přicházejí. Proto jsme se rozhodli pomáhat také prostřednictvím nadace,“ řekla sestra Kristýna. Okolnosti, kterým musí v důsledku války lidé čelit, jsou různé. Někteří měli štěstí a vyvázli bez velkých potíží. Jiní byli zraněni, přišli o všechno nebo museli čelit smrti. Ať tak či tak, každý musí unést to své. „Přišla k nám do hangárů rodina, která utekla před bombardováním. Paní byla v počáteční fázi léčby rakoviny, má dvě malé děti a z těchto důvodů musel manžel přijít s nimi. Těm jsme vybavovali bydlení,“ uvedla sestra Kristýna, která zmínila i další příběh: „Zapůjčili jsme invalidní vozík pro třináctiletou dívku, která byla zraněna při útoku na Mariupol a nemůže chodit. Ta v současné době prochází intenzivní léčbou v nemocnici.“ Těch příběhů je mnoho a zároveň spousta lidí stále zůstává na Ukrajině a potřebuje bezprostřední pomoc přímo tam. A protože Cesta 121 kromě vlastní realizace materiálních sbírek také začala hmotnou pomoc dopravovat přímo do polní nemocnice na Ukrajině, spolupráce těchto organizací na sebe nenechala dlouho čekat.
Spojili jsme síly
„Spojili jsme síly a začali pomáhat. Ty naplněné krabice jsou naší společnou modlitbou za všechny vyhnané z domovů, za trpící, raněné a opuštěné. Vše potřebné, jako jsou léky, zdravotní materiál, ale také deky, spacáky, hygienické potřeby a spousta dalších věcí, pravidelně odvážíme na místo, kde je poskytována primární pomoc,“ doplnil Antonín Randa, ředitel Cesty 121. I když se nejen tyto dvě organizace snaží pomáhat ze všech sil, válka nekončí, raněných přibývá a materiální pomoci je stále nedostatek. Přesto, že se vypisují nové a nové výzvy, těch, kdo ještě chtějí nebo mohou pomoci, ubývá. I tak jsou některé příběhy, jak se lidé stále snaží pomoci, dojemné. „Nezapomenu na dvě stařenky – sestry, které se vzájemně podpíraly, když šly. Jedna držela tašku na kolečkách, ve které vezla ložní prádlo, a druhá byla skoro slepá a šla o holi. Přesto přišli k nám do hangárů a řekli, že chtějí také pomoci, protože válka je strašná,“ vyprávěla sestra Kristýna. „Vážíme si každé solidarity, kterou lidé projevují, ať už se jich válečné utrpení týká přímo, či nikoliv. A chtěli bychom touto cestou poděkovat všem, kdo jakkoli pomáhají ať už prostřednictvím naší organizace, nebo nějaké jiné. Děkujeme, že vám utrpení lidí, kteří se neocitli v této situaci vlastní vinou, není lhostejné. A i přesto, že snaha o pomoc může mít i druhou stranu mince například v podobě jejího zneužití, věřte, že společná pomoc má smysl, protože těch, kdo ji skutečně potřebují, je stále ještě mnoho,“ doplnila Veronika Kimmer.
